Alzheimerova choroba - příčiny, příznaky a léčba

Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění (postupná ztráta nervových buněk) a je nejčastější příčinou demence ve stáří. Vyvíjí se po mnoho let, způsobuje nevratné změny v mozku a může vést k tomu, že pacient nebude schopen samostatně fungovat. Onemocnění však lze oddálit včasnou diagnózou a rychlou léčbou, která zlepšuje kvalitu života pacienta. Nástup Alzheimerovy choroby je často nenápadný, poruchy se objevují pomalu a postupně ztěžují každodenní život. Časné příznaky je často obtížné ověřit, protože epizody zapomnětlivosti se mohou objevit i u mladých lidí. Průběh onemocnění se může u jednotlivých pacientů lišit, proto je důležité věnovat pozornost jakémukoli neobvyklému chování starších lidí.

 

Příznaky Alzheimerovy choroby

Nejčasnějším příznakem Alzheimerovy choroby je ztráta epizodické paměti. Lidé zapomínají, co ten den dělali, ale velmi dobře si pamatují, co se stalo před lety. Toto časové rozložení znesnadňuje určení povahy poruchy paměti.

 

Pacienti a jejich rodiny jsou často přesvědčeni, že jim nic není, pokud si vzpomenou na to, co se stalo před mnoha lety. Právě ztráta krátkodobé paměti nám však pomáhá diagnostikovat pacienty s mírnými příznaky Alzheimerovy choroby.

 

Časné příznaky Alzheimerovy choroby

V počátečních stadiích onemocnění nemusí být kognitivní poruchy vůbec přítomny nebo může dojít pouze k mírnému zhoršení paměti. Lidé s tímto onemocněním si nemusí pamatovat, co naposledy dělali, nebo si nemusí být schopni vybavit známá jména či místo, kam položili předměty denní potřeby. Orientace v aktuálních událostech se může časem zhoršit.

 

Zhoršení paměti se projevuje zejména v soukromém životě pacienta a lidé s časným nástupem Alzheimerovy choroby mohou ztrácet pojem o čase. Mezi první příznaky mohou patřit také potíže se samostatným cestováním a hospodařením s financemi. Pokud si podobných problémů s pamětí všimnete i u svých blízkých, je vhodné navštívit lékaře. Včasné odhalení onemocnění umožňuje rychlou léčbu.

 

Včasná diagnóza je důležitá také pro potomky pacienta, protože Alzheimerova choroba může mít genetickou složku. Může být zděděna zejména po rodičích a v mnohem menší míře po prarodičích. Existují dvě formy Alzheimerovy choroby: dědičná (familiární) forma a častější sporadická forma, která se objevuje po 65. roce života a nevyskytuje se v nejbližší rodině.

 

Naproti tomu dědičná forma onemocnění vzniká před 65. rokem života, a to i ve dvaceti či třiceti letech. Uvědomění si možnosti dědičnosti (např. vhodným genetickým vyšetřením) dává možnost snížit riziko onemocnění nebo ho výrazně oddálit pravidelným pohybem, zanecháním kouření a konzumace alkoholu, dodržováním zdravé stravy a stimulací mozku učením se novým věcem a procvičováním paměti.

 

Průběh diagnostiky
1. Lékař nebo zdravotnický pracovník	2. Lékař specialista	3. Diagnóza
Pacient hlásí zhoršení paměti. Lékař nebo zdravotnický pracovník odebere anamnézu nebo provede test MMSE a na základě výsledku pacienta odešle k příslušnému specialistovi.	Specialista vytvoří a vyšetří anamnézu a provede neurologické vyšetření. Provádějí se neuropsychologické testy a neurozobrazení mozku.	Vyloučení psychiatrických a léčitelných příčin demence. Stanovení diagnózy stadia vývoje Alzheimerovy choroby na základě standardních kritérií.

 

Výše uvedené schéma ukazuje obvyklou cestu, kterou prochází pacient s časnými příznaky Alzheimerovy choroby, než je stanovena diagnóza. Proces začíná, když se pacient nebo jeho rodina obávají ztráty paměti a přijdou k lékaři. Lékař nebo zdravotnický pracovník jim pak klade otázky.

 

Mohou také provádět testy pomocí krátké škály duševního stavu MMSE (Mini-Mental State Examination). Na základě toho přijímající lékař rozhodne, zda pacienta doporučí ke konzultaci s neurologem nebo jiným specialistou, který následně provede příslušná neurologická vyšetření.

 

Provádějí se také neuropsychologické testy, aby se zjistilo, které kognitivní oblasti pacienta byly poškozeny. Zobrazovací vyšetření mozku, obvykle magnetická rezonance (MRI), pak identifikuje případné změny v mozku pacienta. Analýzou výsledků testů může lékař u diagnostikovaného pacienta vyloučit jiné příčiny demence než Alzheimerovu chorobu.

 

Rozdíly mezi Alzheimerovou chorobou a běžnými problémy s pamětí

Všichni máme problémy s pamětí, které se s věkem zhoršují. Někdy je těžké říct, zda je zapomínání přirozenou součástí procesu stárnutí, nebo příznakem možné nemoci. Alzheimerovu chorobu lze od běžných problémů s pamětí odlišit podle rozsahu ztráty paměti. Zdravý člověk, který zapomene na nějakou událost, si obvykle pamatuje další prvky, které s touto událostí souvisejí.

 

Můžete například zapomenout jméno svého souseda, ale neztratíte vědomí, že osoba, se kterou mluvíte, je váš soused. Pacient s Alzheimerovou chorobou nejenže zapomene jméno, ale také si nedokáže vzpomenout, odkud danou osobu zná.

 

TIP: Pokud Vás trápí běžné problémy s pamětí a koncentrací, vyzkoušejte naše MAGNESIUM - PRO SPÁNEK, protože základem pro zlepšení paměti a koncentrace je dostatečné množství kvalitního spánku.

 

 

Jaký je rozdíl mezi Alzheimerovou chorobou a demencí?

Demence popisuje stav duševních funkcí člověka. Nejedná se o konkrétní onemocnění. Je to pokles duševních funkcí z dřívější vyšší úrovně, který je natolik závažný, že narušuje každodenní život. Osoba s demencí má dvě nebo více těchto specifických obtíží, včetně změny nebo poklesu paměti, rozumové uvažování a zvládání složitých úkolů, chápání vizuální formy a vztahů v prostoru, chování a osobnosti. 

 

Demence je různě závažná. V nejlehčím stádiu můžete zaznamenat mírný pokles duševních funkcí a potřebujete určitou pomoc při každodenních úkonech. V nejtěžším stadiu je člověk zcela závislý na pomoci druhých při jednoduchých každodenních úkonech.

 

Demence vzniká, když infekce nebo onemocnění ovlivní části mozku, které se podílejí na učení, paměti, rozhodování nebo jazyku. Nejčastější příčinou demence je Alzheimerova choroba, která představuje nejméně dvě třetiny případů demence u osob starších 65 let. Mezi další časté příčiny demence patří vaskulární demence demence způsobená Parkinsonovou chorobou a frontotemporální demence. 

 

 

Koho Alzheimerova choroba postihuje?

Alzheimerova choroba postihuje především osoby starší 65 let. Čím vyšší je věk nad 65 let, tím větší je pravděpodobnost, že se Alzheimerova choroba rozvine. U některých lidí se Alzheimerova choroba rozvine ještě před 65. rokem života - obvykle ve 40 nebo 50 letech. Tomuto onemocnění se říká Alzheimerova choroba s časným nástupem. Vyskytuje se vzácně. Méně než 10 % případů Alzheimerovy choroby má časný začátek.

 

Alzheimerova choroba a mozek 

Mikroskopické změny v mozku začínají dlouho před prvními příznaky ztráty paměti. Mozek má 100 miliard nervových buněk (neuronů). Každá nervová buňka se spojuje s mnoha dalšími a vytváří komunikační sítě. Skupiny nervových buněk mají speciální úkoly. Některé se podílejí na myšlení, učení a zapamatování. Jiné nám pomáhají vidět, slyšet a cítit.

 

Mozkové buňky pracují jako malé továrny, aby mohly vykonávat svou práci. Přijímají zásoby, vyrábějí energii, konstruují zařízení a zbavují se odpadu. Buňky také zpracovávají a ukládají informace a komunikují s ostatními buňkami. Aby vše fungovalo, je zapotřebí koordinace a také velké množství paliva a kyslíku.

 

Vědci se domnívají, že Alzheimerova choroba brání správnému chodu některých částí buněčné továrny. Nejsou si jisti, kde začínají potíže. Ale stejně jako ve skutečné továrně, zálohy a poruchy v jednom systému způsobují problémy v jiných oblastech. Jak se poškození šíří, buňky ztrácejí schopnost vykonávat svou práci a nakonec odumírají, což způsobuje nevratné změny v mozku.

 

 

Fáze Alzheimerovy choroby

Alzheimerova choroba je komplexní onemocnění, které se projevuje mnoha způsoby. Většina lidí však prochází různými fázemi, které souvisejí s poškozením mozku, jež nemoc způsobuje. V nejranější fázi dochází k postupné každodenní ztrátě paměti na každodenní události.

 

Toto stadium se někdy označuje jako amnestické, protože ztráta paměti nemusí být doprovázena dalšími příznaky. Následují potíže s používáním jazyka a komunikací s ostatními a pacient ztrácí část svých znalostí o světě.

 

Objevují se také problémy s plánováním a řešením problémů, což znamená, že začíná být postižen čelní lalok mozku. Později dochází ke změnám nálady a chování. Lidé v této fázi nemoci mohou mít potíže s vykonáváním každodenních činností a potřebují pomoc při každodenních úkonech.

 

Mírná fáze

Jedná se o rané stadium onemocnění. Dominují mu problémy s pamětí v každodenním životě, které se mohou projevovat tak mírně, že je těžké je odlišit od příznaků přirozeného procesu stárnutí.

 

Mezi časné příznaky, které nás upozorňují na to, že se můžeme potýkat s Alzheimerovou chorobou, patří:

• ztráta nebo změna uspořádání předmětů
• pocit ztracenosti na známých místech
• prodloužení času stráveného každodenními úkoly
• výkyvy nálad

Mezistupeň

V této fázi se zhoršují problémy s pamětí a nemoc začíná ovlivňovat i další kognitivní procesy. Pacienti mají tendenci:

• vyprávět stále stejné příběhy nebo klást stále stejné otázky
• mají potíže s rozpoznáváním přátel a členů rodiny
• mají potíže s výběrem slov, řeč je méně plynulá
• zanedbávat jejich vzhled
• dochází k výkyvům nálad a mění se osobnost pacienta

Pokročilá fáze

V této fázi již nemoc postihla velkou část mozku a označuje se jako demence nebo globální demence. Hluboké poškození ovlivňuje všechny kognitivní funkce a objevují se i problémy s tělesnými funkcemi. Pacienti v této fázi mají:

• neschopnost rozpoznat vlastní tvář nebo členy nejbližší rodiny
• inkontinenci moči a stolice
• zrakové nebo sluchové halucinace
• stereotypní nebo rituální chování
• pacienti potřebují pomoc s nejzákladnějšími činnostmi

Všechna stádia onemocnění mohou mít různou délku trvání. Každé stádium progrese degenerace mozku může trvat několik měsíců až několik let, v závislosti na individuálních predispozicích pacienta.